Jaký vlastně je ten hovawart?
Protože v každé encyklopedii se popisují jen pozitivní stránky plemen psů a v podstatě o všech se dozvíte, že jsou vhodná k dětem, snadno ovladatelná a další otřepané fráze, rozhodli jsme se sepsat i negativa, která ale nebalíme do eufemistického obalu ☺ Oficiální popis povahy, standardu a dalších informací naleznete na webu Hovawart klubu ČR.
U hovawarta není příliš možné rozdělit povahové vlastnosti na ty dobré a na ty špatné, neboť stejná vlastnost, kterou v určitých chvílích považujeme za skvělou, se nám v jiné situaci nemusí vůbec hodit. Mnohé možná překvapí, že hovawart patří do skupiny molossů, nicméně patří tam právem, a to především pro jeho samostatné uvažování. Hovawart nepotřebuje, abyste mu stáli za zády a říkali mu, co má dělat - on to vymyslí sám. Nezřídka ale vymyslí řešení různých situací po svém a je na nás abychom jej usměrnili tak, aby nám jeho reakce vyhovovaly. Jakkoli by měl být hovawart sebevědomý pes, který dokáže dobře snášet stresové situace, nesnese nespravedlivé trestání a nesnese, když neví za co je trestán. Má velmi dobrou paměť, takže není ani jednoduché tyto nespravedlnosti napravit a dějí-li se často, mohou vést k narušení vyrovnané povahy jedince a v horším případě k nedorozumění mezi ním a páníčkem. Napravovat tyto vztahy je pak poměrně složité. Jeho sloní paměť je velkou výhodou při výcviku, ale platí zde pravidlo ,,co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš“ – přeloženo do hovawartštiny to znamená, že co mu dovolíte ve štěněcím věku (roztomilé kousání do bot, skákání na návštěvy, sedačku apod.), to si zapamatuje a bude toto chování rád opakovat i v dospělosti (kdy bude mít větší zuby a ,,pár kilo“ navíc). Vztah hovawarta a jeho rodiny by zkrátka měl být založen na vzájemném respektu, důvěře, lásce a pevně daných pravidlech.
Hovawart je pracovní plemeno a jako takové potřebuje zaměstnat tělo i hlavu, pokud se mu takové zábavy nedostane, najde si ji sám (zryje vám záhonky, okouše dveře apod). V praxi to znamená, že jako pouhá okrasa zahrady hovawart nefunguje, potřebuje vybít energii na dlouhých procházkách, běháním za míčkem, učením se nových povelů apod.
Hovawarti také později vyspívají, což znamená, že vás nečeká jen půlroční socializace u štěněte, ale i následná výchova v poměrně dlouhém pubertálním období, ve kterém jej musíte usměrnit a utvořit ,,k obrazu svému“ - to bývá časově (i nervově) náročnější než socializace štěněte, protože v tomto věku bude hovawart nejspíš zkoušet, jestli by se ty hranice přeci jen nedaly posunout :-)
Název tohoto krásného plemene pochází z německého ,,hof“ a ,,warten“ což znamená ,,hlídač dvora“, má tedy silné sklony k hlídání – proto byl vyšlechtěn – což ale neznamená, že bude hlídat jen to, co chcete vy, může se také stát, že si bude hlídat své jídlo, hračky ad. a je opět na vás tomuto předcházet a trpělivě vysvětlovat (nikdy po zlém!), že takové chování není žádoucí, což je jednodušší než následně napravovat špatnosti.
Vhodný hovawartí člověk je tedy? Připravený :-) Ale vážně – měl by být vyrovnaný, spokojený sám se sebou, aby si skrze svého psa nemusel masírovat ego, spravedlivý, láskyplný a to nejzásadnější – měl by mít smysl pro humor, protože jednou za čas vás hovawart prostě převeze ;-)
Hovawart je pracovní plemeno a jako takové potřebuje zaměstnat tělo i hlavu, pokud se mu takové zábavy nedostane, najde si ji sám (zryje vám záhonky, okouše dveře apod). V praxi to znamená, že jako pouhá okrasa zahrady hovawart nefunguje, potřebuje vybít energii na dlouhých procházkách, běháním za míčkem, učením se nových povelů apod.
Hovawarti také později vyspívají, což znamená, že vás nečeká jen půlroční socializace u štěněte, ale i následná výchova v poměrně dlouhém pubertálním období, ve kterém jej musíte usměrnit a utvořit ,,k obrazu svému“ - to bývá časově (i nervově) náročnější než socializace štěněte, protože v tomto věku bude hovawart nejspíš zkoušet, jestli by se ty hranice přeci jen nedaly posunout :-)
Název tohoto krásného plemene pochází z německého ,,hof“ a ,,warten“ což znamená ,,hlídač dvora“, má tedy silné sklony k hlídání – proto byl vyšlechtěn – což ale neznamená, že bude hlídat jen to, co chcete vy, může se také stát, že si bude hlídat své jídlo, hračky ad. a je opět na vás tomuto předcházet a trpělivě vysvětlovat (nikdy po zlém!), že takové chování není žádoucí, což je jednodušší než následně napravovat špatnosti.
Vhodný hovawartí člověk je tedy? Připravený :-) Ale vážně – měl by být vyrovnaný, spokojený sám se sebou, aby si skrze svého psa nemusel masírovat ego, spravedlivý, láskyplný a to nejzásadnější – měl by mít smysl pro humor, protože jednou za čas vás hovawart prostě převeze ;-)
Nejčastější problémy, které lidé s hovawartem řeší
Toto jsou posbírané zkušenosti mnoha lidí, neznamená to, že vše vypsané dělají všichni hovawarti, ale je dobré vědět o tom, že se toto chování může (a nemusí) vyskytnout: hlídání zdrojů (potravy, nalezených ,,dobrot'', žvýkacích kostí, boudy, svého místa, pelíšku, ...); lovení (zvěře, cyklistů, běžkařů, lidí, ...); přehnané hlídání vlastního teritoria; kousnutí v rodině / cizího člověka; samci nesnesoucí se s jinými samci (či feny s fenami - méně běžné); tahání na vodítku ad.
Jak na to?
Socializace
Nejdůležitější období z tohoto hlediska nastává mezi 8. a 12. týdnem života. Je opravdu důležité v tomto období seznamovat štěně s co nejrůznějšími lidmi, zvířaty, psy a prostředími. Platí hlavní pravidlo, a sice, že alespoň v tomto období by měly být všechny získané zkušenosti pozitivní a pro štěně příjemné. Je nutné jej před nepříjemnými zážitky chránit, a to i když se nám to zrovna nehodí (například naše neteř si chce štěně pomazlit) - z tohoto důvodu je nejlepší chodit se štěnětem na volno (samozřejmě pouze tam, kde je to bezpečné!!!), bude se vás přirozeně držet, ale zároveň bude moci uhnout v nepříjemné situaci (vyhnout se psovi či strašidelné ruce). Je přirozené, že se štěně v tomto období bojí a je na vás, abyste jej tímto obdobím provedli co nejklidněji, nejsebevědoměji a tak, abyste jej nikdy nenechali ,,ve štychu’’ - a to zejména když se bude bát. Neprošvihněte toto období tak, že byste kvůli očkování zůstávali doma, protože by to pro budoucí chování štěněte mohlo mít daleko větší následky než cokoliv jiného, samozřejmě není vhodné štěně pouštět k zanedbaně či nemocně vypadajícím psům apod.
Příklady:
Socializace na lidi - děti, batolata, miminka, ženy, muži, starší lidé, lidé s hůlkou, francouzskými holemi, s deštníkem, kloboukem, brýlemi, lidé na vozíčku
Socializace na prostředí - schody, dětské hřiště, ZOO, nádraží, metro, autobus, tramvaj, výtah, veterinář, auto, vysoká místa, výstava, IKEA (nutný náhubek), park, festival, ohňostroj, ...
Socializace na psy - v tomto věku je zásadní štěně chránit, ideální je, pokud potká různé psy různých velikostí a věku, ale zejména dospělé, klidné, nebojácné a vyrovnané psy, které budou štěně trpět, a pokud s ním nebudou chtít být, odejdou a nebudou na něj vrčet (v takovém případě nenecháme nadále štěně psa otravovat) - čím více kladných zážitků s nejrůznějšími psy, tím lépe.
Příklady:
Socializace na lidi - děti, batolata, miminka, ženy, muži, starší lidé, lidé s hůlkou, francouzskými holemi, s deštníkem, kloboukem, brýlemi, lidé na vozíčku
Socializace na prostředí - schody, dětské hřiště, ZOO, nádraží, metro, autobus, tramvaj, výtah, veterinář, auto, vysoká místa, výstava, IKEA (nutný náhubek), park, festival, ohňostroj, ...
Socializace na psy - v tomto věku je zásadní štěně chránit, ideální je, pokud potká různé psy různých velikostí a věku, ale zejména dospělé, klidné, nebojácné a vyrovnané psy, které budou štěně trpět, a pokud s ním nebudou chtít být, odejdou a nebudou na něj vrčet (v takovém případě nenecháme nadále štěně psa otravovat) - čím více kladných zážitků s nejrůznějšími psy, tím lépe.
Jak zacházet se strachem?
Pokud se štěně bojí, což je přirozená fáze u výše zmiňovaného věku, je ideální si dřepnout ,,na bobek’’, poskytnout mu úkryt a obejmout jej, abychom na těle vytvořili jemný tlak, přitom můžeme říkat štěněti, že to je jen to a to apod., v žádném případě štěně nechlácholte! jen byste prohloubili jeho strach. Ale ani nenuťte štěně násilím k něčemu co nechce, nechte jej rozkoukat a dejte mu možnost se uhnout. Raději se zajeďte několikrát podívat na něco ,,děsivého’’ z dálky, než jednou dovléct štěně násilím k objektu strachu. Vhodné je také si s ním hrát na nejrůznějších místech a s nejrůznějšími předměty a lidmi, nechte štěně často vyhrávat - posílíte tak jeho sebevědomí. Myslete na výměny hraček za jinou nebo za pamlsek.
Socializace neznamená, že štěně k něčemu dovedu a tam ho nechám na pospas svému osudu, socializace musí být řízená, musím tam být pro štěně, být mu vzorem a ukazovat mu jak se má chovat, být klidný, a zároveň si umět z nějakého toho úleku udělat legraci, aby mu bylo jasné, že není třeba se bát :-)
Vychovaný pes by tedy neměl napadat lidi a měl by být tzv. provozuschopný. Ještě jedna věc je však důležitá, a to nejen proto, že hovawart je velký pes. Štěně by se odmalička mělo učit, že s ním bude někdo manipulovat - a to nejen páníček, ale i ostatní členové rodiny a i lidé cizí (za dozoru někoho z rodiny), proto učte štěně snášet různé doteky na nepříjemných místech (tlapky, ocas, zuby, varlata), prohlédněte mu čas od času uši a oči a zejména prohlížejte zuby (bude se vám hodit minimálně u veterináře:)).
Dostatečně socializovaný hovawart nerovná se hovawartovi, který nehlídá! Naopak se naučí, že bez souhlasu páníčka nikoho nepustím, s jeho souhlasem jsem kamarád.
Socializace neznamená, že štěně k něčemu dovedu a tam ho nechám na pospas svému osudu, socializace musí být řízená, musím tam být pro štěně, být mu vzorem a ukazovat mu jak se má chovat, být klidný, a zároveň si umět z nějakého toho úleku udělat legraci, aby mu bylo jasné, že není třeba se bát :-)
Vychovaný pes by tedy neměl napadat lidi a měl by být tzv. provozuschopný. Ještě jedna věc je však důležitá, a to nejen proto, že hovawart je velký pes. Štěně by se odmalička mělo učit, že s ním bude někdo manipulovat - a to nejen páníček, ale i ostatní členové rodiny a i lidé cizí (za dozoru někoho z rodiny), proto učte štěně snášet různé doteky na nepříjemných místech (tlapky, ocas, zuby, varlata), prohlédněte mu čas od času uši a oči a zejména prohlížejte zuby (bude se vám hodit minimálně u veterináře:)).
Dostatečně socializovaný hovawart nerovná se hovawartovi, který nehlídá! Naopak se naučí, že bez souhlasu páníčka nikoho nepustím, s jeho souhlasem jsem kamarád.
Hlídání
Nejčastějším problémem u hovawartů je ten, že si hlídají misku s jídlem, kostičku na okusování, hračku, či pelech na kterém leží. Hlídání věcí nejlépe předcházíme prevencí. Jedním z největších mýtů, se kterými se ohledně hovawartů v nouzi setkávám, je ten, že psovi se musí sahat do misky. Jenže každý člověk, zvíře i pes má právo se v klidu najíst bez toho, aby ho u toho někdo obtěžoval a mohl se v klidu a nerušeně nasytit. Z tohoto důvodu předcházíme hlídání si misky tak, že čas od času dáme štěněti misku se žrádlem a mezitím co baští si dojdeme pro něco dobrého (například kousek masa, který zbyl z polévky, sušené maso, zkrátka cokoliv, co pes miluje) a vrátíme se zpět za štěnětem, kterému vhodíme do misky tuto dobrotu. Můžeme ho přitom pohladit, ale není to nutné. Štěně si tak spojí váš příchod k jeho misce s něčím úžasným a časem se na něj bude vyloženě těšit. Někdy můžeme také udělat to, že ke štěněti dojdeme, vezmeme misku do ruky, vložíme do ní něco lepšího na zub, a zase mu ji vrátíme. Štěně tak bude vědět, že se mu miska nebere, ale přidává se do ní něco dobrého a hned se zase vrací. Stejný postup volíme i při tom, když si pes žvýká nějakou dobrotu, nebo si hraje s hračkou - tyto věci vždy vyměňujeme za jiné, ideálně lepší. Příklad - pes si žvýká syrovou hovězí kost, dojdu k němu, dám mu pamlsek a zase odejdu. Jindy zase přijdu, dám mu pamlsek, vezmu si kost, dám mu pamlsek, vrátím mu kost, a opět odejdu. Obecně je však lepší když pes přijde na zavolání i s tou danou pochoutkou, kterou mu však nesebereme (můžeme však vyndat z tlamy, odměnit a vrátit), ale jen odměníme za to, že přišel, a opět jej propustíme. Tak se vám na procházkách nestane, že pes něco najde a bude si to agresivně hlídat, bude totiž vědět, že v 99% případů k němu přicházíte mu ,,přilepšit’’, a když se jednou stane, že mu danou věc seberete, nezhroutí se z toho. Stejný postup volíme i s hračkami, vyměňujeme méně zajímavou hračku za zajímavější, hračku za pamlsek atd.
POZOR - pokud by se stalo, že by na vás štěně začalo vrčet, nebo se vám jen bude zdát, že ,,tuhne’’, je nesvé, zde již musíme volit trošku jiný postup, aby bylo zachováno bezpečí všech zúčastněných stran, nicméně to je nutné přizpůsobit konkrétnímu psovi a člověku, takže pokud chcete, ozvěte se mi e-mailem, ráda pomohu, veřejný ,,návod'' by však nebylo bezpečné psát :-)
A zde si dovolím ještě jednu poznámku - psa za vrčení NIKDY netrestejte - zjistil by jen, že nemá smysl varovat, ale je lepší rovnou kousnout, což nikdo z nás nechce.
Více se můžete dočíst v knize To je moje! Jak zvládat příliš vlastnické chování psů od autorky Jean Donaldson.
POZOR - pokud by se stalo, že by na vás štěně začalo vrčet, nebo se vám jen bude zdát, že ,,tuhne’’, je nesvé, zde již musíme volit trošku jiný postup, aby bylo zachováno bezpečí všech zúčastněných stran, nicméně to je nutné přizpůsobit konkrétnímu psovi a člověku, takže pokud chcete, ozvěte se mi e-mailem, ráda pomohu, veřejný ,,návod'' by však nebylo bezpečné psát :-)
A zde si dovolím ještě jednu poznámku - psa za vrčení NIKDY netrestejte - zjistil by jen, že nemá smysl varovat, ale je lepší rovnou kousnout, což nikdo z nás nechce.
Více se můžete dočíst v knize To je moje! Jak zvládat příliš vlastnické chování psů od autorky Jean Donaldson.